Antonie HegerlÃková se narodila 27. listopadu 1923 v BratislavÄ do rodiny služebné a bývalého pekaÅe, důstojnÃka nÄmecké národnosti. Jejà starÅ¡Ã sestra Anna byla pozdÄji lékaÅkou. V deseti letech jà zemÅel otec, vyrůstala v ŽilinÄ, kde navÅ¡tÄvovala baletnà hodiny. Po odtrženà Slovenska se roku 1938 s rodinou pÅestÄhovala do Prahy, kde pokraÄovala s baletem u primabalerÃny Jelizavety Nikolské. BÄhem studià na gymnáziu se chtÄla stát stÅedoÅ¡kolskou uÄitelkou zemÄpisu a tÄlocviku. Na popud Nikolské zaÄala se studiem dramatického oddÄlenà pražské Státnà konzervatoÅe (1939 â 1943), kterou absolvovala u JiÅÃho Frejky, Anny Iblové a JiÅÃho Plachého. Už bÄhem studià hostovala v NárodnÃm divadle v Praze.
V letech 1943 â 1945 postupnÄ vystupovala v Divadle Vlasty Buriana, v Divadle ve SmetanovÄ muzeu a v IntimnÃm divadle. Po osvobozenà a po krátkém angažmá v D 46 E. F. Buriana se stala dlouholetou Älenkou Divadla na Vinohradech (1946 â 2004). KromÄ Vinohrad (kde byla až do odchodu na penzi) hostovala v kladenském i v mladoboleslavském divadle a v Divadle Metro.
VyuÄovala na DAMU (1956 až 1957) a na VyÅ¡Å¡Ã odborné Å¡kole herecké v Praze (1997 â 2003), kde se podÃlela i na studentských pÅedstavenÃ. HegerlÃková byla vyzrálou charakternà hereÄkou s kultivovaným a též energickým projevem. Z mladých dÃvek se záhy pÅehrála do velkých mnohovrstevnatých hrdých hrdinek, matek a starÅ¡Ãch žen. Z inscenacÃ, v nichž si Antonie HegerlÃková zahrála, si pÅipomeÅme âCyrano z Bergeracu" (Růžena), âHoÅe z rozumu" (Princezna), âPÅelom" (TaÅ¥jana), âJan Žižka" (KateÅina), âNora" (Nora), âJan Hus" (Háta), âIdiot" (Nastasja), âMarie Stuartovna" (AlžbÄta), âTartuffe" (ElmÃra), âVálka s mloky" (Povondrová), âNaÅ¡i furianti" (Marie Dubská), âNávÅ¡tÄva staré dámy" (Klára), âPygmalión" (Pearcová), âMaryÅ¡a" (LÃzalka), âLoupežnÃk" (Profesorová), âR. U. R." (Nána), âLiÅ¡tiÄky" (Addie), âRafani" (Matka), âNávÅ¡tÄva staré dámy" (Manželka), âTÅi velké ženy" (A), âPoslednà šance" apod. K dalÅ¡Ã filmové práci se dostala až v zestátnÄném pováleÄném filmu, kdy na rozhranà 40. a 50. let vytvoÅila nÄkolik výraznÄjÅ¡Ãch úloh, Äasto v politicky tendenÄnÃch snÃmcÃch. Na sklonku 50. let se zjevila v civilnÄjÅ¡Ã podobÄ jako choÅ¥ Berta (DNES NAPOSLED) a matka AnÄi (KRÃLÃCI VE VYSOKà TRÃVÄ). Po zbytek 60. let se opÄt ve filmu HegerlÃková pÅestala zjevovat.
Po této tÅetà odmlce se v malých rolÃch objevovala bÄhem normalizace: SVATà HÅÃÅ NICE (Růžena), BABIÄKA (MikeÅ¡ová), SMRT ÄERNÃHO KRÃLE (Králová), SVATBA BEZ PRSTÃNKU (SyrůÄková), SLEÄNA GOLEM (Cloche), MOTIV PRO VRAŽDU (Karasová), V KAŽDÃM POKOJI ŽENA (Faltová), POPRASK NA SILNICI E 4 (AniÄka), KAŽDÃMU JEHO NEBE (Arnoldová), O PRINCEZNÄ JASNÄNCE A LÃTAJÃCÃM Å EVCI (chůva), NAROZENINY REŽISÃRA Z. K. (VÄra).
Hojné uplatnÄnà nalezla také v rozhlase, dabingu  a seriálech (F. L. VÄK, MATKA, VELITEL nebo ÄETNICKà HUMORESKY).
HegerlÃková zÃskala Státnà cenu I. stupnÄ (1951) za film VSTANOU NOVà BOJOVNÃCI, titul Zasloužilé umÄlkynÄ (1965), Cenu Senior Prix (1993), nominaci na Cenu Thálie (1999) za úlohu ve hÅe âTÅi velké ženy", za celoživotnà mistrovstvà v ÄinohÅe Cenu Thálie (2004), Cenu MÄ Praha 11 (2008) a za celoživotnà mistrovstvà v dabingu Cenu FrantiÅ¡ka Filipovského (2008). Antonie HegerlÃková zemÅela po zdravotnÃch komplikacÃch v Praze 11. prosince 2012, krátce po devÄtaosmdesátých narozeninách.