Miloš Kopecký

Miloš Kopecký se narodil 22. 8. 1922 v Praze. Jeho otec Vladimír Kopecký byl kožešník, který vlastnil salón nedaleko Václavského náměstí a matka byla bývalá modelka později kloboučnice Marta Grimmová. Miloš nenáviděl školu (gymnasium musel opustit už v primě), neuměl se prát a nerad sportoval. Jeho dětství bylo úzce spjato s ulicí Ve Smečkách, kde byli jeho největší přátelé František Červinka (český historik a publicista) a Petr Schulhoff (filmový režisér) se kterými už od brzkého mládí prolézal „bahno velkoměsta“- jak tomu sám říkával. Během okupace byla maminka Marta Grimmová deportována do Osvětimi (byla židovského původu) a Miloši Kopeckému jako polovičnímu židovi též hrozilo uvěznění. Během dalších protektorátních let si Miloš vidinu pracovně-trestního tábora v intenci nacistické „Rassenpolitik“ zaháněl poměrně bohatě kulturním a bohémským životem.Utíkal z otcovy kožešnické dílny do „bahna velkoměsta“ a do kolektivu TVAR. Kolektiv TVAR byl původně recitační soubor, který prezentoval i divadelní tvorbu. Zde poprvé mladý Miloš přičichl k herectví. Potom však nastal srpen 1944, kdy u Kopeckých zazvonil muž s obálkou s předvoláním do pracovního tábora v Bystřici na Benešovsku, kde Miloš byl až do konce války. Po válce a návratu do Prahy nastala otázka pro mladého Miloše: co dělat? Miloš z touhy nebýt po otci kožešníkem zašel do divadla Větrník, kde se však nestal hercem, ale obsluhovačem gramofonu a opony. Postupně se však k herectví propracoval. Jeho první malá role byla v divadelní hře Smrt Tarelkinova, kde hlavní úlohu ztvárnili Gustav Heverle a Vlastimil Brodský. Téhož roku se objevil i na Barrandově, na natáčení filmu JAN ROHÁČ Z DUBÉ (1947), jenž byl první český barevný film. Objevil se v malé patetické roli studenta. Brzy se v divadle stal obsazovaným hercem, který hrál v divadelních hrách Cenerentola, Zelená pastvinka a Osudy dobrého vojáka Švejka. V divadle Větrník si našel i svou první ženu, půvabnou herečku Stellu Zázvorkovou. Navzdory tomu, že se jim v šestačtyřicátém roce narodila dcera Jana Kateřina (ve svých 15 letech spáchala sebevraždu) a že si Miloš Kopecký velmi dobře rozuměl se svým tchánem Janem Zázvorkou (známý architekt), manželství vydrželo pouze něco přes rok. Po zániku divadla Větrník Miloš přešel do Divadla satiry, u jehož zrodu stáli hlavně bratři Oldřich a Lubomír Lipský. A odtud vedla jeho cesta do studia Národního divadla. Ovšem zanedlouho po té Miloš udělal velký průšvih, když přišel opilý na představení, které se kvůli tomu muselo zrušit. Na kobereček si ho pozval tehdejší ředitel zlaté kapličky Václav Vydra, který s ním okamžitě rozvázal smlouvu, ale protože věděl že je dobrým hercem, domluvil mu angažmá v Realistickém divadle. Zde Miloš sehrál spoustu velkých rolí. Od „Realistů“ narukoval v osmačtyřicátém roce na pár měsíců vojny. Po vojně však byl angažován zpět na první scénu, ze které hned zase odkráčel do Městských divadel pražských z nich k E. F. Burianovi a od něj do Divadla estrády a satiry, později přejmenovaném na ABC. Během tohoto cestování po divadlech se Miloš stihl podruhé oženit s řidičkou tramvaje Kateřinou Soukupovou, ale manželství opět netrvalo o moc déle. Angažmá v Divadle ABC je patrně jednou z nejšťastnějších období jeho kariéry. V divadle, kam kdysi mladík Kopecký chodíval na Voskovce a Wericha, se herec Kopecký setkal s Werichem coby kolegou a byl u toho, kdy s tímto velikánem začal hrát jeho přítel Miroslav Horníček ve dvojici. První představení divadla se jmenovalo Caesar, kde Miloš hrál roli kněze Rataty. Premiéra proběhla slavně, hru režíroval Miloš Nedbal, se kterým se Miloš již dobře znal z Národního divadla. V poststalinské době připravilo divadlo ABC hru "Filip Filípek, nebo nebyl?“. Na politickou satiru nebývale odvážnou, se diváci jen hrnuli. Zvláště když v titulní roli zářil Jan Werich. Toho však nedlouho po premiéře čekalo setkání s Jiřím Voskovcem ve Vidni. S velkou radostí z brzkého setkání se svým velkým přítelem ve Vidni Wericha trápila starost, kdo za něho zaskočí ve „Filípkovi“. Padla volba na Miloše Kopeckého, který se po váhavém prvním představením už role nepustil. Jana Wericha unavila funkce ředitele na začátku šedesátých let. Přesněji unavilo ho neustálé vysvětlování „papalášům“, jak a proč tu či onu hru uvádí na repertoár, a tak soubor opustil. A zanedlouho soubor opustil i Miloš Kopecký. Miloš Kopecký divadlo ABC opustil, proto že chtěl spolupracovat s Miroslavem Horníčkem se kterým se mu velmi dobře hrálo a improvizovalo. Miroslav Horníček napsal hru Tvrďák, kterou začali zkoušet v Jindřišské ulici. Do díla se vrhli odvážně, přestože pracovali na dluh s velmi nejasnými představami do nejbližší budoucnosti. Hru Tvrďák dlouho všude odmítali poněvadž byla „politicky košér“- jak Miloš říkal. Nakonec se premiéra hry konala v Ostravě. Tvrďák měl přes dvě stě padesát repríz a pamětníci na něj dodnes nostalgicky vzpomínají. Nicméně zhruba po třech letech se dvojce H+K rozchází a každý se vydává na svou cestu. Psal se rok 1964, kdy Miloš ukončil pouť na volné noze a nastoupil do angažmá v Hudebním divadle Karlín. V té době se potřetí žení. Jeho choť se jmenovala Jana Lichtenbergová. Říkalo se jí pražská Brigitte Bardot. Ovšem záhy po svatbě se potřetí rozvádí. V této době si uvědomoval nebezpečí, že bude jednou provždy komikem. Diváci ho zatím znali pouze jako výrobce humoru, a proto opouští Hudební divadlo Karlín a přijímá nabídku z Divadla na Vinohradech. První vinohradskou rolí Miloše Kopeckého byl Taťka v „Kočce na rozpálené plechové střeše“ Tennessee Williamse. V dalších letech zaznamenal výrazné úspěchy v Jindřichovi IV, Pygmalion, Miláček Ornifel, poté také jako host v Divadle Na zábradlí v burlesce Milana Kundery Ptákovina. Ovšem na vinohradském jevišti nedostával jen samé výrazné role. V Caru Fjodorovi od Alexeje Konstantinoviče Tolstého si zahrál malou roli bojara, kterou však považoval přímo za svou potupu. Počtvrté se Miloš Kopecký oženil s krásnou tanečnicí Janou Křečkovou roku 1966 v jižních Čechách, se kterou žil až do své smrti. Miloši Kopeckému se brzy narodila dcera Barunka a protože se rodina rozrůstala, koupil svůj slavný milovaný Červený mlýn v jižních Čechách v Kremži. Miloš Kopecký miloval film, a proto trpěl že žádnou díru do světa neudělal do svých zralých let. Za svůj první opravdový první film v němž dostal větší roli byla detektivka SEVERNÍ PŘÍSTAV (1954) režiséra Miloše Makovce. Po ní však zazářil v roli feldkuráta Katze v OSUDECH DOBRÉHO VOJÁKA ŠVEJKA (1956), kde naprosto nenapodobitelně zahrál scény, kde feldkurát Katz je silně pod vlivem alkoholu. Po dalších skvělých hereckých výkonech ve filmech BARON PRÁŠIL (1961) a LIMONÁDOVÝ JOE ANEB KOŇSKÁ OPERA (1964) se stává už i velmi populárním filmovým hercem. Další velké role a skvělé filmy nenechaly na sebe dlouho čekat, například: BÍLÁ PANÍ (1965), televizní film SEDM ŽEN ALFONSE KARÁSKA (1967). V devětašedesátém roce si výborně notoval s Pavlem Landovským ve filmu JÁ, TRUCHLIVÝ BŮH (1969), napsaného podle jedné povídky z Kunderových Směšných lásek. Dále to byly SVATBY PANA VOKA (1970), NOC NA KARLŠTEJNĚ (1973) , nezapomenutelná role šéfa vodníků v Čechách ve filmu JAK UTOPIT DOKTORA MRÁČKA (1974) a ve filmu svého dlouholetého přítele Petra Schulhoffa ZÍTRA TO ROZTOČÍME DRAHOUŠKU (1976). Avšak hlavní vrchol popularity ho teprve ještě čekal. Na vrcholu popularity se ocitl na konci sedmdesátých let jako MUDr. Štrosmajer v seriálu Jaroslava Dietla NEMOCNICE NA KRAJI MĚSTA (1977). Nemocnice se začala natáčet v šestasedmdesátém roce a o dva roky později přilákala k obrazovkám milióny diváků. V čase „ Nemocnice“ dostával Miloš Kopecký tisíce děkovných dopisů a to i z SRN, Finska, Polska, Maďarska (jedna nadšená maďarská divačka se naučila česky jenom kvůli tomu aby si s Milošem Kopeckým mohla pravidelně dopisovat). Národ Miloše Kopeckého miloval a požadoval udělení titulu zasloužilý umělec. Miloši Kopeckému, který trpěl averzí vůči vyznamenáním a titulům, se podařilo udělení titulu dvakrát vyhnout, ale v devětasedmdesátém už odmítnout nemohl. Během 70. a 80. let byl repertoár vinohradského divadla značně poznamenán posrpnovou normalizací, ale přesto Miloš vytvořil několik nezapomenutelných rolí : Harpagona v Molierově Lakomci, Sartoria v Domech pana Sartoria od G. B. Shawa, Šalomova v Letních hostech, ale hlavně si zahrál ve vytouženém Shakespearově dramatu Richard III padouškou roli anglického panovníka. Richard III se brzy stal událostí sezony a Miloši Kopeckému opět začalo chodit spoust děkovných dopisů. Během 80. let hrál Miloš Kopecký v divácky vděčných filmech TAJEMSTVÍ HRADU V KARPATECH (1981), KŘTINY (1981), TŘI VETERÁNI (1983) a uváděl populární seriál SLAVNÉ HISTORKY ZBOJNICKÉ (1985), ale také moderoval publicistický pořad Československé televize o emigrantech, který mu způsobil po nějakou dobu nemalé těžkosti. Diváci si účinkování v pořadu jednoznačně spojovali s udělením titulu národní umělec. Někteří kolegové přecházeli na druhý chodník. Někdo popsal hanlivými nápisy zdi jeho milovaného jihočeského Červeného mlýna. Muselo uplynout několik let než mohl o svém počínání otevřeně mluvit. Patrně Miloš Kopecký se s pořadem zcela neztotožňoval, ale určitá příbuznost názorů tu rozhodně byla. Miloš Kopecký se politicky oprášil 5. května sedmaosmdesátého roku na sjezdu svazu českých dramatických umělců. Zde přednesl projev v němž onu vládnoucí moc podrobil velmi chytré odvážné a působivé kritice. Po sametové revoluci se Milošovi začal prudce zhoršovat zdravotní stav kvůli kterému se musel vzdát role na vinohradském jevišti. Ve filmu se objevil v malých rolích, například: ANDĚLSKÉ OČI (1994) či UČITEL TANCE (1995), ale roli v seriálu Hospoda už nezvládl. Při natáčení se začaly projevovat stavy zmatenosti, proto se musela zrušit smlouva. Miloš Kopecký zemřel v bohnické psychiatrické léčebně 16.února 1996. Pan Kopecký byl známý svou averzí k žárlivosti, svými milenkami se netajil ani před svou zákonitou manželkou, ale také trpěl maniodepresivní psychózou při jejímž panování se hlavně opíral o svou poslední choť. Miloval šachy, které hrál hlavně se svým přítelem Josefem Bedrnou. Mezi jeho další herecké kolegy a hlavní přátele patřili Miroslav Horníček, Rudolf Hrušínský, Vlastimil Brodský a Jiří Kodet. Ovšem stejně dobře jako přátele uměl si dělat i nepřátele, kterých měl také dost. Dále se zajímal o politiku, filozofii a miloval psaní dopisů.