Vladimír Menšík

​"Humor je vážná věc. Jakákoliv tvořivá práce se neobejde bez vnitřní pohody tvůrce. Radost a utrpení je možné v umění zúročit jenom tehdy, když je do hloubky zažité. Jsou sice v životě člověka události a situace nad jeho síly, ale častěji nás trápí a rozdrobují rozličné malichernosti, kterým připisujeme větší význam, než ve skutečnosti mají. Schopnost uchovat si vnitřní pohodu spočívá v tom, najít věcem pravé místo v žebříčku hodnot a věnovat se podstatnému. Populární může být na čas i diletant, zatímco dobrý herec někdy zůstává na okraji diváckého i odborného zájmu. Lidovost je v pravdivosti a ani humor není humorem bez lidskosti a laskavosti.“ - Z knihy V. Menšíka Stromeček mého veselého života. Vladimír Menšík, rodák z moravských Ivančic, je mnohými považován za nejlepšího českého filmového herce všech dob. Už od dětství rád chodil na poutě, hody, veselice a byl vším tím světem kolotočů, cirkusů a šumařů ohromen. Začínal v hudebním souboru Adolfa Pištěláka. Otci se ale jeho umělecké řádění nelíbilo, a tak Vladimír musel nejprve vystudovat průmyslovou školu a nastoupit do práce v Brněnských strojírnách. Divadlo jej však dále lákalo. Později se pokusil dostat na brněnskou JAMU. Na druhý pokus se mu to podařilo a po absolutoriu dostal umístěnku do Vesnického divadla. Tam ho objevil E.F. Burian, který jej také angažoval. V jeho divadle Menšík dostal příležitost hrát, zpívat, tančit i recitovat. Ačkoliv byl tímto prostředím plně pohlcen, toužil poznat film. Poprvé stál před kamerou při natáčení snímku VELKÁ PŘÍLEŽITOST a jako komparsista účinkoval ještě několikrát. Výrazněji na sebe upozornil rolí italského mechanika v Radokově filmu DĚDEČEK AUTOMOBIL. Díky natáčení se dostal do konfliktu s E.F. Burianem, který film nesnášel, což byl hlavní důvod, proč Menšík odešel z divadla a podepsal smlouvu s Filmovým studiem Barrandov. Na divadelní prkna se pak vracel jen ojediněle. Na druhou stranu se tak na přelomu 50. a 60. let mohla naplno rozjet jeho filmová kariéra. Vedle rolí komického charakteru (barman v LIMONÁDOVÉM JOEOVI, policajt v BÍLÉ PANÍ, ing. Čert ve VRAŽDĚ ING. ČERTA…) zvládal i postavy tragikomické nebo dokonce dramatické (číšník Kici v detektivce 105% ALIBI, školník ze snímku AŽ PŘIJDE KOCOUR, mnich Bernard v MARKÉTĚ LAZAROVÉ nebo Jořka Pyřk z nezapomenutelného filmu VŠICHNI DOBŘÍ RODÁCI). Miloš Forman ho obsadil do svého počinu LÁSKY JEDNÉ PLAVOVLÁSKY. V 70. letech se ale už objevoval převážně v komediích, kde mu byl častým hereckým partnerem Jiří Sovák. Zahrál si také v mnoha pohádkách a seriálech. Vladimír Menšík miloval publikum a publikum milovalo jeho. Televize jej proto často využívala jako vypravěče, konferenciéra a baviče. Ani se nedá vyčíslit, v kolika pořadech účinkoval. Za zmínku stojí například povídkový cyklus BAKALÁŘI. Ačkoli jej stále více brzdily zdravotní problémy, notně podpořené jeho náruživým kouřením a nákloností k alkoholu, hrál a vystupoval až do posledních sil. V květnu 1988 účinkoval v televizní Abecedě, kde jej Jitka Molavcová musela podpírat. O dva dny později zemřel v Brně. Jeho kouzlo a geniální vypravěčství ovšem zůstane navždy zaznamenáno na filmových, televizních i rozhlasových záznamech jako dar příštím generacím.